VW a naše sobecké paradigmata

V dnešních dnech jsou periodika, internet i sociální sítě plné narážek na VW a jeho parní lokomotivy 21. Století. Většina z nás si přiloží to polínko, jiní zase nevěřícně kroutí hlavou a diví se, jak se to mohlo stát. Odsuzujeme firmu, která stojí na jedné z nejpřednějších pozic lidského společenství (možná právě proto).

VW podváděl a proto musí být potrestán, ukamenován a pokud možno dostatečně potrestán, aby se to nikdy víc nestalo. Většina z nás ignoruje informace, že to není pouze o VW a že se v aféře veze víc automobilek ne-li všechny. Přehlížíme fakt, že i ostatní automobilky mají na hlavě, možná ne tolik, protože nechtěli být tolik zelené (drzé), ale přesto. Včera jsem například četl článek kde jiné a nejenom německé automobilky mají v reálném provozu o 50 procent vyšší spotřebu než udávají papírově, což v samotném důsledku musí znamenat nejenom vyšší emise, ale i vyšší díry do našich peněženek. A rozhodně to není pouze o těch co jsem jmenoval.

Nezastávám se  VW nebo kohokoliv jiného. Prostě se zamysleme. On na tom samotný VW (a jiní) zcela určitě dobře vydělal a nyní také hodně udělá, aby v maximální míře snížil dopady svého jednání. Fakt, že se o tomto prohřešku ví už asi rok a půl, fakt že se koncern tak rychle přiznal, fakt že výměna managementu ve VW proběhla hodně rychle a fakt že i ostatní automobilky se pod pokličkou připravují na případnou ochranu svých zájmů, znamená pouze další prasklou nafouklou bublinu.

Ukazujeme prstem, obviňujeme a soudíme. V naprostém nesouladu s naším popudlivou reakcí vystupují v televizi majitelé bazarů, kteří s trochu ironickým nádechem poznamenávají, že pokud Čecha zajímá zda je ve voze „ten motor“, tak pouze proto že chce slevu nebo se ani nezajímá. Ano, existují národy, které tuto kauzu berou seriózněji a uráží je to a cítí se být podvedeni. Tento postoj však budu možná věřit Skandinávci ne  Čechovi. To však nemění nic na faktu, že media jsou „úžasné“.

Co se na to podívat z druhé strany. Diesel je stará („zastaralá“) technologie… Hranice této technologie jsou dané. Spalování je fyzikální proces. Pokud se budeme tvářit, že jsme věřili, že milionkrát upravovaná a zdokonalovaná (ta samá) technologie fakticky vytvořila ze spalování skoro výrobnu čistého kyslíku, tak jsme hlupáci. Technologie je nástroj, je to prostředek k dosažení něčeho na základě fyzikálních zákonů. Sama o sobě není řešením našich bolístek a to zejména pokud si zvykneme různými interpretacemi ohýbat skutečný stav věcí. Pokud toto připustíme stává se z technologie prostředkem lži a manipulace.

Výrobci aut jsou pod neustálým tlakem vlád. Pracovní trh musí být vytvářen a řízen. Pokud se vytváří umělá přezaměstnanost, dostanou se zaměstnavatelé pod tlak investorů, finančníků, konkurence a trhu.  Tedy, zcela pochopitelně se drží pravidla: Dostatečně složité na výrobu  znamená mít víc práce pro všechny. Poměr složitosti se drží v souladu s tím, co přináší.

A co ropa? Ekonomiky našeho společenství potřebují ropu. Co na tom, že smrdí? Vždyť vytváří poptávku a roztáčí kola ekonomik.  Jak by to vypadalo, pokud by se vyráběly pouze elektro automobily? Jaké by to mělo dopady do  světové ekonomiky? Jsou daleko jednodušší a nepotřebují ropu. Co všechno by se muselo změnit? Už aby se to stalo. Já se na to určitě těším. Poznamená to naše společenství a to se bude muset hodně změnit.

Vždy jsem se ironicky usmíval článkům, ve kterých se psalo „dřív bylo líp“. Tehdy byl osmiválec ještě osmiválcem. Tehdy byl zvuk motoru ještě zvukem motoru. Dnešní down-sizingy, případně elektro automobily, jsou zrůdností.

Dnes ty samé periodika předurčují pomalu konec VW, hází frázemi po jiných automobilkách a tváři se jako svěcená voda. Fakt, že sedíme na technologiích, které jsou zde sto let i víc a zdokonalování kterých kritizovali pouze proto, aby měly o čem psát, jim asi uniká. Ale co, jsou to experti a nejlépe vědí jak se to má dělat. Ono se říká, že ten kdo umí – umí a ten kdo neumí tak buď čumí a nebo je učitelem.

Taková automobilka je pod obrovským konkurenčním tlakem. Je pod tlakem EU, která diktuje nesmyslné hranice emisí bez ohledu na dopady. Je pod tlakem veřejnosti, která říká jsme natřeni na zeleno. Vedle toho samozřejmě jiná část EU chce, abychom žili ve světě, kde máme všichni práci a funguje super ekonomický kolotoč. Neodsuzuji ani netleskám komukoliv, koho jsem zde jmenoval. Odsuzuji naše pokřivené paradigmata s koronou svatozáře nad našimi životy. Velikost, majetek, bohatství a vytváření čehokoliv totiž znamená zodpovědnost.  Čím větší, tím větší zodpovědnost a větší bolení hlavy.   

Tatíček říkal, že naše vláda je naším odrazem v zrcadle. Říkal, že neexistuje nic takové jako krize, ať tím nazveme cokoliv, ale vždy to je pouze náš morální úpadek. Nabádal nás k tomu, abychom byli pozorní a vnímaví ke svému okolí a naslouchali, nechtěli být jenom slyšet. Žijeme v době kdy každý může být novinářem. Žijeme v době, kdy každé i ty největší periodika odebírají zprávy nebo informace z těch samých míst, ale přitom se musí odlišovat. Jak? Jakou přidanou hodnotu takové media mají?  Žijeme v době kdy si každý z nás může říct co uzná za vhodné a kdy se z každého z nás lehce stává soudce bez hlubšího zamyšlení nebo vědění. Je přece jedno, že jsme na tom participovali, využívali toho nebo jsme z toho měli jiné požitky či výhody. Je jednoduší se vyhlásit za podvedeného a tvářit se ukřivděně. Proč si přiznávat určitý díl, třeba i morální spoluviny.

Žijeme v době bublin a musíme akceptovat fakt, že budou praskat. Proto by bylo lepší se věnovat vlastní svatozáři než těm kolem nás. Možná se přestaneme tolik divit a budeme mít víc času na důležitější věci. Tatíček, T. G. Masaryk, byl velmi moudrým člověkem a on to, co zde popisuji hlásal již na začátku 20. století. Proč? Protože věděl, že člověk zůstává člověkem. A já mohu pouze dodat, že technologie nemají být prostředkem záchrany. Mají být pouze prostředkem. Technologie jsou pouze naším zrcadlem stejně jako cokoliv jiného co vytváříme a naše záchrana vždy zůstane na nás.